Časosběr
Použití časosběru nebo chcete-li sekvenčního snímání je ideální pro zatraktivnění dlouhotrvajících procesů, kdy změny výchozího stavu potřebují učitý čas.
Jistě znáte časosběry z říše rostlin či zvířat, které zachycují vývoj jedinců nebo druhů od počátku až do konce, ale i časosběr o proměnách lidských osobností. Časosběr o vzniku domova, jeho ukotvování v zemi a růst do prostoru je neméně zajímavý.
Název projektu realizovaného pro společnost Wienerberger „CO OKO NEZACHYTÍ“ proto není ani příliš poetický, ale vyjadřuje jenom holý fakt.
Cíle:
Cílem projektu bylo přiblížit zákazníkům všechny benefity, které jim je schopen Wienerberger při stavbě poskytnout. Časosběr se pro to zdál být ideální, protože při zrychlení na 24 snímků za sekundu stavba divákovi doslova roste před očima. Vysokou přidanou hodnotou snímku jsou kromě samotného časosběru, který je jeho těžištěm, také použití počítačové animace a především odborného komentáře. Právě ten paradoxně posouvá dokument nejvíce do profi kategorie. Magické na časosběru je to, že doslova přiková diváka k obrazovce, protože každý okamžik přináší novou emoci a informace. Troufáme si tvrdit, že dokument nestačí shlédnout jen jednou. Zvlášť jste-li stavebníkem, a tudíž relevantní cílovou skupinou! Dějů, které můžete sledovat, je hned několik a málokdo to zvládne napoprvé. Odehrává se před vámi nejen celý průběh letošního léta od neobvyklého azurového července přes deštivý srpen. S rostoucí stavbou se mění počasí, mraky uhánějí různými směry, pohybují se stíny, „záhadně“ mizí barely s vodou, mění se i další staveniště v pozadí. Navíc tu máte textový komentář a navigační pravý vertikální pruh. To napoprvé „nikdo nedá“.
Realizace:
Celý projekt měl několik zásadních problematických bodů:
První byl výběr místa stavby. To je stěžejní v mnoha ohledech. Nutná byla dohoda se všemi participujícími stranami. Místo muselo být také vyhovující polohou vůči světovým stranám, aby postupující slunce v žádném ročním období nesvítilo čelně proti objektivům a zároveň scéna byla atraktivní.
Druhý se točil okolo technického řešení stacionárních bodů. Nejsou nijak extra složité, a přesto doposud vyhověly všem kladeným požadavkům: umístění na nerovném terénu, vysoká míra stability, zároveň musely být i teleskopické. Stacionární body, které byly plánovány zůstat na místě až 6 měsíců, jsou obsluhovány i více než 4x týdně, chrání drahou techniku před povětrností a deštěm, ale například je zde i síťovina, která měla zabránit přístupu hnízdícím ptákům, ale také nenechavcům. To vše by rušilo obraz. Stacionární body jsou umístěny od sebe cca 20 metrů a mají jinou výšku. To umožňuje dát dokumentu větší dynamiku střídáním pohledů. Stacionární body nejsou žádným „konfekčním“ řešením, ale vznikly na zakázku dle návrhu realizátora celého projektu, agentury Magic Seven.
Třetí bod, který napadne každého, je snímací technika. Paradoxně nebyly použity kamery, ale profesionální fotoaparáty. To má jednu zásadní výhodu. Každý jednotlivý snímek má kvalitu použitelnou pro tisk do formátu A4. Od počátku projektu jich vzniklo více než 40 000. Celkový objem nezpracovaných dat je zhruba ve ¾ projektu 160 Tera Bytů. Celkem jsme měli pro různé fáze projektu k dispozici značky Nikon, Pentax a Ricoh, které se střídali v akci a jeden byl vždy záložní. Kvalitou výstupu byly velmi podobné, jen měly jiný uživatelský komfort a funkcionality. Každý stacionární bod snímal s jinou frekvencí, konkrétně šlo o 1x za dvě minuty a 1x za 4 minuty. V podstatě všechny fotoaparáty měly „hardwarový zásah“, který byl učiněn z důvodů vodotěsnosti, datové kapacity a zálohování nebo prodloužení doby provozu (zásobování el. energií). V polních podmínkách byl na míru vytvořen záložní zdroj pro napájení techniky schopný dodávat energii až 36 hodin.
Perličky z natáčení:
Časosběr má samozřejmě své veselé stránky. Málokoho napadne, že startem projektu v terénu je vyžínání bujné trávy křoviňákem a práce s nefunkční busolou, která má sever na východě. Tu lépe nahradila navigace v telefonu. Diváci krátkého filmu budou dále ochuzeni například o nádherné záběry letních úsvitů a romantické osvětlení scény při západu slunce, legrační manipulaci s kadibudkou pro zedníky, aby se dostala mimo záběr, nedělní vycházku početné rodiny, která se usadí na staveništi, kinklá nohama, kochá se pohledem a pojídá svačinu. Před foťáky zkrátka žije svět: lidé se ptají našeho fotografa, který techniku obsluhuje a udržuje „fresh“, zda budou v televizi a slavní, jestli by nebyla nějaká prácička a podobně.
Název projektu realizovaného pro společnost Wienerberger „CO OKO NEZACHYTÍ“ proto není ani příliš poetický, ale vyjadřuje jenom holý fakt.
Cíle:
Cílem projektu bylo přiblížit zákazníkům všechny benefity, které jim je schopen Wienerberger při stavbě poskytnout. Časosběr se pro to zdál být ideální, protože při zrychlení na 24 snímků za sekundu stavba divákovi doslova roste před očima. Vysokou přidanou hodnotou snímku jsou kromě samotného časosběru, který je jeho těžištěm, také použití počítačové animace a především odborného komentáře. Právě ten paradoxně posouvá dokument nejvíce do profi kategorie. Magické na časosběru je to, že doslova přiková diváka k obrazovce, protože každý okamžik přináší novou emoci a informace. Troufáme si tvrdit, že dokument nestačí shlédnout jen jednou. Zvlášť jste-li stavebníkem, a tudíž relevantní cílovou skupinou! Dějů, které můžete sledovat, je hned několik a málokdo to zvládne napoprvé. Odehrává se před vámi nejen celý průběh letošního léta od neobvyklého azurového července přes deštivý srpen. S rostoucí stavbou se mění počasí, mraky uhánějí různými směry, pohybují se stíny, „záhadně“ mizí barely s vodou, mění se i další staveniště v pozadí. Navíc tu máte textový komentář a navigační pravý vertikální pruh. To napoprvé „nikdo nedá“.
Realizace:
Celý projekt měl několik zásadních problematických bodů:
První byl výběr místa stavby. To je stěžejní v mnoha ohledech. Nutná byla dohoda se všemi participujícími stranami. Místo muselo být také vyhovující polohou vůči světovým stranám, aby postupující slunce v žádném ročním období nesvítilo čelně proti objektivům a zároveň scéna byla atraktivní.
Druhý se točil okolo technického řešení stacionárních bodů. Nejsou nijak extra složité, a přesto doposud vyhověly všem kladeným požadavkům: umístění na nerovném terénu, vysoká míra stability, zároveň musely být i teleskopické. Stacionární body, které byly plánovány zůstat na místě až 6 měsíců, jsou obsluhovány i více než 4x týdně, chrání drahou techniku před povětrností a deštěm, ale například je zde i síťovina, která měla zabránit přístupu hnízdícím ptákům, ale také nenechavcům. To vše by rušilo obraz. Stacionární body jsou umístěny od sebe cca 20 metrů a mají jinou výšku. To umožňuje dát dokumentu větší dynamiku střídáním pohledů. Stacionární body nejsou žádným „konfekčním“ řešením, ale vznikly na zakázku dle návrhu realizátora celého projektu, agentury Magic Seven.
Třetí bod, který napadne každého, je snímací technika. Paradoxně nebyly použity kamery, ale profesionální fotoaparáty. To má jednu zásadní výhodu. Každý jednotlivý snímek má kvalitu použitelnou pro tisk do formátu A4. Od počátku projektu jich vzniklo více než 40 000. Celkový objem nezpracovaných dat je zhruba ve ¾ projektu 160 Tera Bytů. Celkem jsme měli pro různé fáze projektu k dispozici značky Nikon, Pentax a Ricoh, které se střídali v akci a jeden byl vždy záložní. Kvalitou výstupu byly velmi podobné, jen měly jiný uživatelský komfort a funkcionality. Každý stacionární bod snímal s jinou frekvencí, konkrétně šlo o 1x za dvě minuty a 1x za 4 minuty. V podstatě všechny fotoaparáty měly „hardwarový zásah“, který byl učiněn z důvodů vodotěsnosti, datové kapacity a zálohování nebo prodloužení doby provozu (zásobování el. energií). V polních podmínkách byl na míru vytvořen záložní zdroj pro napájení techniky schopný dodávat energii až 36 hodin.
Perličky z natáčení:
Časosběr má samozřejmě své veselé stránky. Málokoho napadne, že startem projektu v terénu je vyžínání bujné trávy křoviňákem a práce s nefunkční busolou, která má sever na východě. Tu lépe nahradila navigace v telefonu. Diváci krátkého filmu budou dále ochuzeni například o nádherné záběry letních úsvitů a romantické osvětlení scény při západu slunce, legrační manipulaci s kadibudkou pro zedníky, aby se dostala mimo záběr, nedělní vycházku početné rodiny, která se usadí na staveništi, kinklá nohama, kochá se pohledem a pojídá svačinu. Před foťáky zkrátka žije svět: lidé se ptají našeho fotografa, který techniku obsluhuje a udržuje „fresh“, zda budou v televizi a slavní, jestli by nebyla nějaká prácička a podobně.
